bránit

See also: brániť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech brániti, from Proto-Slavic *borniti.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈbraːɲɪt]

Verb

bránit impf (perfective ubránit)

to defend
to prevent

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bránit, brániti	Active adjective	bránící, bránivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bráním	bráníme	—	braňme
2nd person	bráníš	bráníte	braň	braňte
3rd person	brání	brání	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bránit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bránil	bránili	bráněn	bráněni
masculine inanimate	bránil	bránily	bráněn	bráněny
feminine	bránila	bránily	bráněna	bráněny
neuter	bránilo	bránila	bráněno	bráněna

Transgressives	present	past
masculine singular	bráně	brániv
feminine + neuter singular	bráníc	bránivši
plural	bráníce	bránivše

Antonyms

nebránit
útočit

Related terms

Further reading

brániti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
brániti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
bránit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.